Můj vlastní příběh o symbolu božího světla
a odvádění zemřelé duše z mého těla.

Před časem jsem během na nevšední zážitky bohatého výletu do Kutné Hory získala vzácnou příležitost seznámit se s úžasnou knihou Boženy Koubové nesoucí název “Tajemství zbloudilých duší”.

Publikace na mě zapůsobila podobně jako magnet. Přečetla jsem ji doslova jedním dechem. Potvrzovaly se mi přitom některé znalosti a názory, které jsem již zastávala, zároveň se mi ale povedlo načerpat celou řadu nových vědomostí. Tehdy jsem ale ještě ani nemohla mít ponětí, nakolik významná se kniha pro můj budoucí vývoj ještě ukáže. I proto jsem ji po přečtení odložila a do jisté míry po určitou dobu prakticky opomíjela.

Po necelém roce jsem však zaznamenala nečekané psychické potíže. Byla jsem zvyklá jako celá řada lidí pravidelně docházet do práce, a to klasicky v ranních hodinách. Nikdy jsem neměla s tímto životním stylem sebemenší problém.

Ten se však nyní dostavil, navíc v nečekaně intenzivní míře. Začala jsem trpět  nepopsatelnými úzkostnými stavy, kdykoliv jsem měla opustit domov. Zažívala jsem až fobické zážitky při vycházení z domu. Snažila jsem se novou zkušenost ignorovat a doufala, že odezní stejně tak rychle, jako nečekaně vplula do mého života. To se však rozhodně nedělo…

Situace se naopak pozvolna prohlubovala směrem k horšímu. Procházela jsem naprostým zoufalstvím, kdykoliv jsem se ráno oblékla, obula, vyšla z bytu a zamykala domovní dveře na cestě do zaměstnání… Pocit odpovědnosti a smysl pro povinnost vždy logicky převážil tehdejší duševní vypětí, které ustupovalo až ve chvíli, kdy jsem se přece jen vzdálila od domu a mohla se ubezpečit, že se mi nic zlého neděje.

Přetrvával ovšem stísněný, fyzicky nepříjemný, svírající pocit v oblasti břicha. Snažila jsem se zvládnout situaci pragmatickým, racionálním přístupem a neustále si opakovala, že mi žádné vnější nebezpečí nehrozí, nemám nepřátele, že mám své povolání naopak ráda a na pracoviště i mezi kolegy se těším. Přemýšlela jsem o zdroji dosud nezažívaného strachu, ale k řešení jsem se nedopracovala. Nepomohli ani známí a přátelé, jimž jsem se svěřila… Sama jsem si pomoci neuměla už jen proto, že jsem neznala skutečný původ svých obav.

Když má bezradnost kulminovala, poprosila jsem o pomoc Vesmír. V tu samou chvíli se mi oživila vzpomínka na výše zmíněnou knihu. Pochopila jsem, že řešení se nachází na jejích stránkách.

Došlo mi, že zdrojem mého psychického rozpoložení může být napojení přivtělené duše zesnulé osoby, která se zaměřila na mne, neboť nezná nebo nehodlá přijmout směr své další cesty, přičemž vzniknuvší nejistota je příčinou jejího, potažmo mého bezmála smrtelného strachu.

Bezodkladně publikaci znovu beru do ruky. Obsahuje hned dvě cesty k odvádění zbloudilých duší za světlem, schůdná pro mne osobně je ta, která funguje prostřednictvím automatické kresby. Řídím se návodem a pouštím se do práce.

Jsem nucena překonat velmi citelnou niterní překážku, a sice naprosté přijetí skutečnosti, že mi nikdo nepomůže a musím se naplno spolehnout výhradně sama na sebe. Vkládám bezvýhradnou důvěru v Boha, veškerou svou lásku i pokoru určuji laskavému Stvořiteli světa.

Prosím stále o jeho pomoc a podporu a nepřestávám kreslit. Stav mého podvědomí se dá velmi příhodně přirovnat k transu. Duše i srdce jsou natolik otevřené, že propadám usedavému pláči a po mých tvářích na papír stékají slané potoky slz.

Připojená nebohá duše zatím nehodlá opustit mé tělo. Neustávám v kreslení a přesvědčování, že její místo je u Boží všeobjímající lásky, u jeho Světla a uprostřed nekonečného Míru. Dnes si již obtížně vzpomenu na přesné formulace svých slov, ale jejich smysl odráží opakovaně tentýž význam.

Trvá to přibližně čtyřicet minut. Náhle je má ruka jako by vytržena z procesu kreslení a prudce spočine za okrajem papíru. V ten samý moment jsem hlasitě vykřikla, ale dnes již při nejlepší vůli nevím, co přesně. Podotýkám, že příběh vyprávím s několikaletým časovým odstupem…

Mám-li popsat, co následovalo bezprostředně poté, mohu to nejlépe vystihnout výrazem “stav naprostého vyčerpání”. Věřila jsem ve změnu, ale nemohla jsem si býti jista opravdovým posunem pozitivním směrem, o trvalém obratu nemluvě… Pamatuji si velmi dobře, jak jsem pouze zvládla dojít do ložnice a tvrdě usnula. Spala jsem nepřetržitě až do samého rána.

Když jsem se probudila, byla jsem plna očekávání. A to se naplnilo! Pocit těžkého žaludku, nepříjemné vibrace v břišní dutině stejně jako sžírající pocit strachu a nevysvětlitelných obav byly ty tam – cítila jsem se opět zcela svobodná, silná a volná!

Cesta do práce se toho dne změnila v naprostou oslavu života, krásy světa a Vesmíru. Pocit podobné neskonalé úlevy je jen obtížně přenosný a sdělitelný.

Jsem si ale i dnes velmi dobře vědoma toho, jak může podobný zážitek člověku zásadním způsobem zkomplikovat život. Začala jsem se tedy problematice věnovat na profesionální úrovni. Nyní již díky praxi disponuji mnoha zkušenostmi, které mohu při pomoci klientům v této oblasti využít a předat. Jsem nesmírně potěšena, pokud smím zákazníkům poskytnout i já službu ve formě doslova a do písmene osvobozujího pocitu!

Jsem autorce oddaně vděčna za tuto knihu, pomoc i zkušenost. Mohu ještě znovu potvrdit, že je vpravdě vzácná a úžasná. Velice mi pomohla – vřele ji proto doporučuji každému!