22.06.2010 23:05
Co nám o nás říkají sny?
Postrádají logiku, nerespektují konvence, zákony ani čas. Jsou nevyzpytatelné, proměnlivé, šílené, kruté, pak zase laskavé, omamné. Naše sny – vzkazy duše. Má smysl jim naslouchat?
Jdeme spolu po cestě. Svírá mou ruku. Jeden jeho krok – dva moje, sotva stačím, pak už utíkám, padám. Ležím na zemi, okolo samé bílé kamínky. Sbírám je, jsou to zuby! Nade mnou se sklánějí cizí tváře. Kde je? Kam se poděl? Musím ho najít. Běžím, zase padám. A všude ty kamínky…
Klasický sen o míjení, řekl by zkušený psychoanalytik. A vypočítal by další typická témata, jež obyčejné smrtelníky pronásledují po nocích. Nejčastěji ve snech létáme, padáme, jsme pronásledováni, stydíme se za nahotu, nenacházíme své blízké.
V tom snu, co se mi zdá opakovaně, jsem asi ztratila svého tátu. Ale nač ty zuby? Kdybych trávila každé odpoledne na divanu v pracovně Sigmunda Freuda, zeptal by se teď: „Co se vám první vybaví, když řeknu zuby?“
Carl Gustav Jung by pak k jasné ‚příčině‘ dovysvětlil symboly: „Máte obavy z budoucnosti, a proto hledáte otce. Dav lidí vás měl skrýt před odpovědností.“
A co by mému snu řekl Aristoteles? Hledal by souvislosti mezi duší a tělem. Ve snech viděl totiž signály nadcházejících chorob. Jak jinak, zaručeně by mě poslal k zubaři.
Sny berte vážně!
Ano, přesně to by vám řekli ti tři slavní pánové, pro něž čtení snů bylo vždy dobrodružstvím a vědou. A vůbec by se nepohoršili nad kamarádkou, která se noc co noc mění v prostitutku. Spořádaná matka tří dětí vyvádí po nocích věci, o nichž se ráno stydí vyprávět i nejbližším přítelkyním, natož pak svému muži. Ten divoký sen ji tuhle pronásledoval celý týden, noc co noc. Co to znamená? Kamarádka je vystudovaná ekonomka, racionální bytost. Na lidové snáře, co jich má její babička ještě plnou kredenc, nedá, o Freudovi slyšela naposledy na gymplu, ale co naplat – nevydržela, a poprvé v životě vyhledala psychoterapeuta.
„Sen se vás ptá : Co zanedbáváš? Čeho se bojíš? Své sexuality? Toho, že bys mohla být promiskuitní? Anebo se bojíš, že nedokážeš milovat jinak než výměnou za něco? Jakému tématu se vyhýbáš?“ Psychoterapeutka Eva Hrončeková má vysvětlení na dlani. Je přesvědčena, že sny jsou komunikací s vlastní duší, nabádají nás: zabývej se sám sebou, hledej, kdo jsi doopravdy. „Stali jsme se jednostrannými, racionálními, zaměřenými na svůj cíl. Ztratili jsme kontakt s pudovou složkou svého já a sny nám kompenzačně, každou noc, říkají – buď celý. Tedy buď i tím, kým se ti nehodí, abys byl.“ Ne, mé kamarádce se fakt vůbec nehodí vysilovat se po nocích u tyče…
K čemu nám jsou tedy sny?
Jan Evangelista Purkyně by v 19. století odpověděl příměrem: „Sny jsou soukromá posluhovačka, která uvádí do pořádku naše zaprášené a zaneřáděné soukromí.“ Psychologové dnes přikyvují: spánek regeneruje organismus, pomocí snů se obnovuje psychika. Jsou lékem na rozkolísaný duševní život, a i když někdy navozují úzkostnou atmosféru, prožitím strachu nás vlastně ubezpečí, že to nebyla skutečnost. Nočními příběhy si člověk také nevědomě vytváří rej fantazie, který má kompenzovat každodenní rutinu a problémy.
Kromě kompenzační mají sny i roli sebepoznávací. „Sen ukazuje skutečné možnosti, které se snícímu v danou dobu otevírají,“ říká doktor Jiří Růžička, rektor Pražské vysoké školy psychosociálních studií. „Naše možnosti jsou v bdělém stavu smíchány s okolním světem, takže jsou hůře rozpoznatelné. Ve spánku jsme chráněni od vlivů, které nás jinak rozptylují. Když za bdělého stavu s někým hovořím, musím myslet na to, co říkám, zároveň sleduji čas, dávám pozor, abych neupustil telefon a nespadl ze židle. Ve spánku ležím a jenom spím. Sny nám naše možnosti proto ukazují daleko lépe, a navíc i s předstihem. Mohou mít i prognostický význam.“
To všechno jsou sny na první pohled užitečné. Ale co potom ty druhé, zmatečné, nesmyslné?… namítnou skeptici. Mají pravdu. Co s takovými sny? Nic. Co by? Jen si pěkně vzpomeňte: kolikrát za den se také zabýváte hloupými zbytečnostmi a nepřijde vám to vůbec ztrátové?
Co se děje v noci.
Mně se nic nezdá! Ti, kteří tohle tvrdí, jsou na velkém omylu. Anebo chtějí být. Sny má každý, ať se mu to líbí, nebo ne. Důkaz? Velmi jednoduchý. Sedněte si k posteli takového zapřisáhlého pragmatika, čtěte mu pohádku, denní tisk nebo deklamujte seznam firem z obchodního rejstříku a až ho sladce ukolébáte, pozorně sledujte jeho tvář. Když se mu pod zavřenými víčky začnou rychle pohybovat oči, bez milosti ho vzbuďte. Automaticky vám odvypráví sen, co se mu právě zdál. Rychlé pohyby očí (REM – rapid eye movements), které se v krátkých periodách objevují u všech spících lidí, označili odborníci už v padesátých letech minulého století za tzv. dobu snění. Osmdesát lidí ze sta, které v této fázi spánku probudili, si totiž svůj sen pamatovalo. Tato perioda se u zdravého dospělého člověka objevuje nejméně třikrát za noc, což znamená, že během jednoho roku bychom měli mít nejméně jeden tisíc snů. Většinu zapomeneme těsně po probuzení. Další si ani neuvědomíme, protože odezní během souvislého spánku, proto někteří lidé tvrdí, že nemají sny. Abychom měli vůbec nějakou naději, že si snový děj zapamatujeme, musíme se probudit a chvíli zůstat vzhůru.
Co si se sny počít.
Zapisujte si sny, přemýšlejte o nich, hledejte v nich souvislosti – to by vám doporučil před sto lety Sigmund Freud, a poradí vám to i dnešní odborníci na lidské duše. Podobně jako rozbor krve může představovat cenné diagnostické vodítko pro lékaře-internistu, mohou sny leccos napovědět psychologovi o duševních pochodech jeho klienta. A tedy i jemu samému. Bez pomoci odborníka se zpočátku těžko obejdeme. Sen je totiž jako text v cizím jazyce. K překladu vám nepostačí slovník, nestačí ve snáři nalistovat příslušné heslo. Chcete-li pochopit sdělení, musíte znát pravidla pravopisu, interpunkce, skloňování i časování… A jaká jsou tedy snová pravidla?
Psychoanalytici tvrdí, že každý sen vzniká ze tří základních zdrojů – z vnitřních příčin (třeba začínající nemoc, bolest, erotické vzrušení, únava), z vnějších podnětů (zadrnčení budíku, zvuk zvonů, tekoucí vody, pocit chladu) a ze vzpomínkové zásobárny zapomenutých dětských zážitků, zbytků myšlenek z předchozího dne, asociací, fantazií. Sen všechny tyto podněty využije a sestaví z nich hádanku. Chceme-li ji pochopit, musíme nejprve celkový obraz rozebrat jako stavebnici, hledat postupně ony příčiny, podněty, asociace. Najdeme-li klíč, naučili jsme se – řečeno s Freudem – ‚naslouchat snům‘.
Ať už vsadíte na metody psychoanalytiků, nebo si dáte poradit od jejich odpůrců, nemůžete chybovat. Protože každý pokus pochopit svůj sen je také pokusem porozumět sám sobě. A jsme zase u toho: Proč se mi zdává o zubech? A proč kamarádka každou noc obléká červené podvazky? Co my jsme vlastně zač?
Cesta k sobě.
Že si nedovedete představit, jak po ránu luštíte své zápisky a pátráte v zasutých vzpomínkách? Jistě. Není vůbec snadné vyznat se ve vlastní hlavě. Přesto se dnes ke svým snům obrací stále více lidí.
Například snové semináře Evy Hrončekové navštěvují velmi často bankéři, makléři, manažeři, podnikatelé. „Netrpí zrovna nejistotou, ale nechtějí si také nic nalhávat. Vědí, že úspěšný člověk musí být v obraze, a aby byl v obraze kompletně, musí něco vědět i o sobě. U mě odkládají profese a hledají své vnitřní zdroje,“ usmívá se psychoterapeutka, pak však připouští, že sezení v její ordinaci nejsou zrovna vždy idylická. Většinu klientů za ní přivádějí noční můry. „Třeba se někomu zdá, že je vrah, a on se těmto pocitům bojí čelit, bojí se, že je v něm něco hodně pokaženého. Jakmile ale začneme s takovým snem pracovat, pochopí, že sen nemá vystrašit, ale vyburcovat. Noční můra říká: Nedovolím ti, aby sis mě nevšiml. Budu tě strašit do té doby, než se mnou začneš zabývat. Protože já chci, abys byl pořádku. Všimni si, co ti chci říct!“
Dalo by se to říci také takto: sny, ať omamné, hojivé či drastické, jsou naši přátelé. Nejlepší přátelé. Jen na ně mít více času, že?
Jak si sny zapisovat…
I když si myslíte, že si svůj sen budete ráno pamatovat, většinou se vám z hlavy vypaří. Proto je lépe, chcete-li se skutečně poznat, mít na nočním stolku stále připravený sešit a tužku. Vzbudí vás erotický sen? Vystraší noční můra? Sedněte si a pár větami (nebo v bodech) to zapište. Popis děje může být velmi krátký, načrtněte také hlavní postavy a symboly. Až se ráno vzbudíte, budete možná hodně překvapeni. Ke každému snu si pak připište, co se dělo minulý den nebo týden, protože spouštěčem vašeho snu může být i aktuální událost. I na tu byste mohli posléze zapomenout. A až budete mít více času, pokuste se odpovědět si na otázky: co mě v tom snu překvapilo, co nemá logiku, co je úplně ulítlé, co naopak povědomé, co pro mě znamená ten člověk, který se ve snu objevil? Když začnete sepisovat své odpovědi, dostane celý děj najednou logiku, začnou se vám vybavovat souvislosti. I kdybyste nakonec neodhalili žádné důležité poselství, už jen tahle hra je více než dobrodružná.
Na druhé straně, když projdete úskalími začátečníků, můžete se dostat až do fáze, že nebudete jen své sny chápat, ale budete je moci i ovlivnit, režírovat. Tzv. lucidní snění bylo popsáno už na začátku 20. století, za svůj život je obvykle okusí až 60 procent lidí. Jde o stav vědomí, při němž si uvědomujete, že spíte, ale víte to a dokážete svůj sen ovlivnit, v jeho průběhu vyřešit třeba problém, který vás dlouho trápil. Zajdete-li ještě dál, tomuto typu snění se dá dokonce i naučit.
Kde se dozvíte více..
Knihy:
Sigmund Freud: Výklad snů
Michal Černoušek: Sigmund Freud, dobyvatel nevědomí
Michal Černoušek: Sen a snění
Jiří Tyl: Jak rozumět snům
Brenda Mallonová: Sny od A do Z