22.06.2010 23:04
Spánek je provázen snem. Každý má sny, ale ne každý si je pamatuje a ne vždy. Mnoho lidí má sny jednobarevné, černobílé jako fotografie, někteří lidé mají sny barevné, ba někdy barevnost zvláště vyniká. Ráno si sen pamatují, dopoledne jej již zapomínají.
Sen je jako medúza: po vytažení z vody, tj. ze spánku, se rozplývá a deformuje. Velmi živé sny, příjemné i děsivé, se pamatují celý život.
Ve spánku odpočívá nejvyšší činitel, naše já, ale mozek funguje. Není zde nic, co by řadilo asociace v nějakém pořádku. Často jde o aglutinující myšlení. Sny se jeví leckdy nelogickými a nesmyslnými, ale při jejich prožívání není jejich nesmyslnost a nelogičnost chápána, to až po probuzení.
Sen je směsí a montáží vzpomínek, asociací a zpracováním tělesných pocitů (z měchýře močového, trávicího traktu, oběhu, dýchání, teploty) a působením prostředí.
Zpracováním pocitů tělesných stává se sen ochráncem spánku. Padne-li spící osobě paprsek světla na tvář, vyvolá to sen o slunci, ohni: sveze-li se pokrývka a spící cítí chlad, sní o studené lázni, zimě atd.
Než subjekt usne, dochází k uvolnění v oblasti duševní, k ochabnutí pořádajícího činitele a k poruše izolace v nervstvu, jež je pak plně vyjádřena ve spánku.
V tomto hypnagogickém stavu se vyskytují již zmíněné halucinace. Vyskytuje se pocit trhnutí tělem. Je to patrně vzruch, který zabloudil na dráhu, kam neměl, a vyvolal trhnutí tělem, zejména dolními končetinami. Je to provázeno snem o klouznutí, padnutí, nebo snem podobným, a obyčejně následuje probuzení s úlekem. Lidi to děsí, jde však o nevinný fenomén.